Geologie

Z regionálně geologického hlediska se zlatohorský rudní revír nachází v sileziku, na severovýchodním okraji Českého masivu. Silezikum je reprezentováno strukturními elevacemi (klenbami), a to od západu k východu klenbou velkovrbenskou, keprnickou, vidnavskou a desenskou. V místech depresí a v oblastech mezi klenbami je zachován jejich obal, především devonského stáří (období v paleozoiku – prvohory, před 419 až 359 miliony let).

Ložiskový prostor zlatohorského revíru se nachází v obalu desenské klenby. Je budován metamorfovanými vulkanosedimentárními horninami vrbenské skupiny, které jsou tektonicky uspořádány do komplikované antiklinální struktury, jež upadá směrem k JJV. Litostratigrafické nadloží revíru je budováno andělskohorským souvrstvím spodního karbonu (období v paleozoiku – prvohory, před 359 až 299 miliony let), v kulmském vývoji.

Historicky ve zlatohorském rudním revíru rozlišujeme (prostorově a na základě geologických poměrů) 7 významnějších ložiskových oblastí:

označení	ložisko	zrudnění
ZH-H	Zlaté Hory – Heřmanovice	polymetalické
ZH-HS	Zlaté Hory – Hornické skály	monometalické (Cu)
ZH-J	Zlaté Hory – jih	monometalické (Cu)
ZH-K	Zlaté Hory – Kozlín	monometalické (Cu)
ZH-S	Zlaté Hory – sever	polymetalické
ZH-V	Zlaté Hory – východ	polymetalické
ZH-Z	Zlaté Hory – západ	polymetalické s Au

Devonský vulkanosedimentární horninový komplex (vrbenská skupina) je budován metapelity (zejména muskovitové a muskovit-grafitové břidlice), metakvarcity (sedimentárního původu), metabazity a kyselými metavulkanity (zelené chloritové a chlorit-epidotové břidlice), metamorfovanými ve facii zelených břidlic.

Jednotlivá ložiska v revíru jsou tvořena nekontrastními rudními tělesy sulfidických rud, ve kterých dominuje pyrit. Dále se objevuje chalkopyrit, pyrhotin, sfalerit a méně galenit. Rudní tělesa jsou vázána především na horizont kvarcitu Příčné hory a chlorit-muskovitové břidlice v jeho bezprostředním okolí. Převažuje vtroušeninové zrudnění, páskované a masivní textury rudních minerálů jsou rozšířeny méně.

Rudní tělesa se v ložisku vyskytují ve dvou typech, jednak jako čočkovitá tělesa konformní s foliací hostitelských hornin, s páskovaným a vtroušeninovým Pb-Zn (s převahou sfaleritu) nebo pyrit-chalkopyritovým zrudněním a jednak jako strmá tělesa (rudní sloupy) orientovaná šikmo k metamorfní foliaci hornin. Tato tělesa obsahují především chalkopyrit-pyrhotinové zrudnění. Některá rudní tělesa mají zvýšené obsahy zlata, což nastává zejména v cementační zóně a v blízkosti poruch, které procházejí rudními tělesy.

Dílčí ložisko Zlaté Hory – západ je prostorově vázáno na kontakt kvarcitů Příčného vrchu a kyselých metavulkanitů. V nadloží i podloží kvarcitů se střídají různé typy chlorit-muskovitických a muskovit-chloritických kvarcitických břidlic. Směrná délka ložiskové struktury je asi 2,5 km. V tomto ložisku je rozlišeno několik typů rudních těles, které se liší litostratigrafickou pozicí a mineralogickým složením rudniny.

Hlavními užitkovými prvky je zde zinek (kovnatosti do asi 2 %), olovo (do 0,5 %), měď (do 0,5 %) a zlato (kovnatosti v jednotkách gramů na tunu). Vzhledem k tomu, že rudní tělesa jsou nekontrastní, tvar a kovnatost rudních těles závisí na podmínkách využitelnosti.

Tak je například možno vymezit prostorově rozlehlá rudní tělesa s velkým množstvím zásob, ale malou kovnatostí, nebo naopak malá tělesa velmi bohatých rud. Zde do problematiky geologie vstupuje ekonomika případné těžby ložiska, na základě které jsou stanoveny podmínky využitelnosti a vymezena taková rudní tělesa, aby byl maximalizován užitek při těžbě ložiska.

I přes značnou pozornost, která byla zlatohorskému revíru v minulosti (zejména ve druhé polovině 20. století) věnována, nejsou názory na vznik ložiskové struktury jednotné. Důvodem je fakt, že ložisková oblast prodělala složitý tektonometamorfní vývoj, který do značné míry setřel původní charakter primárních struktur a mineralizace.

V minulosti byly formulovány následující hlavní teorie vzniku rudních struktur, které zrudnění považují buď za:

hydrotermální, vázané na hlubinné magmatity,
vulkanogenní, vázané na devonský vulkanismus nebo
spojené s bazickými horninami svrchního pláště, s aplikací globální tektoniky.

Většina autorů se přiklání k názoru, že příčinou vzniku polymetalické ložiskové akumulace ve zlatohorském revíru byl devonský submarinní vulkanismus. Takováto ložiska se v literatuře označují jako VMS (Volcanogenic Massive Sulphide).

Literatura

Kachlík V. (2003): Geologický vývoj území České republiky. SÚRAO. Praha. 64 s.

Fojt B., Hladíková J., Kalenda F. (2001): Zlaté Hory ve Slezsku. Největší rudní revír v Jeseníkách. Část 2: C. Geologie. D. Mineralogie. E. Geochemie stabilních izotopů. Acta Mus. Moraviae, Sci. geol. LXXXVI. s. 3–58.