Sanace
Sarkofág
Vyřeší sarkofág problém heřmanické haldy?
Není důvod pochybovat. Metoda, kterou stát zvolil a na které státní podnik DIAMO nyní pracuje, je založena na jednom ze čtyř základních principů hašení požárů, a to konkrétně principu izolace. Sarkofág totiž ve skutečnosti neznamená nic jiného, než že prohořívající část haldy překryje izolační vrstva, která omezí přístup vzduchu, respektive vzdušného kyslíku k místům, kde probíhá hoření.
Heřmanická halda není žádný drobeček a byť hoří jen její část, pořád to znamená přibližně 2,7 milionů tun hlušiny na ploše o rozloze více než devět hektarů s výškou bezmála 50 metrů. Zmíněná čísla jsou také jasnou odpovědí na otázku, proč se halda nedá jednoduše rozebrat a odvézt někam jinam.
Za prvé: Rozebírání haldy by její prohořívání ještě umocnilo, jelikož by umožnilo snazší přístup vzduchu k ohniskům požáru.
Za druhé: Trvalo by to minimálně dvacet let a po tuto dobu by se extrémně zvýšilo dopravní zatížení nejen v okolí haldy.
Za třetí: Halda i se svým širokým údolím by se na roky zahalila do oblaků prachu.
Za čtvrté: Nejsou ani prostory, kam by se takový objem materiálu dal převézt a trvale uložit.
Nemluvě o tom, že řešení typu „mně to vadí, odvezu to k sousedovi“ asi není úplně správné.
„Tak nám haldu zalijí do betonu a bude to jak v Černobylu", znělo Ostravskem v červnu, kdy o zvolené metodě informovala vláda veřejnost. Může za to pojem sarkofág, který máme s černobylskou tragédií spjatější než s antickým Řeckem. Nicméně měli bychom se právě z něj poučit: Pojem sarkofág označuje schránku na rakve a vznikl složením řeckých slov sarx a fagein. V doslovném překladu to znamená něco jako požírač masa. Jak vysvětlil už v 5. století před naším letopočtem starověký řecký historik Hérodotos, první sarkofágy byly vytesané ze zvláštního typu kamene, který požíral tělo uvnitř. Mimochodem, byl to vápenec.
Heřmanický sarkofág je tedy celkem případné označení, jen bude místo masa požírat oheň. A ještě důležitý detail: Betonárky v regionu se těší zbytečně, řešení bude tomu černobylskému na míle vzdáleno, s betonem se nepočítá. To si jen lidová tvořivost dosadila laickou představu. „V našem případě sarkofág symbolicky označuje unikátní a technologicky náročný proces sanace. Metoda, která již byla úspěšně použita na začátku tisíciletí na Kladensku, kde hořel odval Libušín. V průběhu pouhých deseti let díky naší metodě klesla vnitřní teplota tamní haldy z 1 200 °C na 40 °C! A že v těch místech halda vůbec kdy byla, to by podle nepatrných terénních znaků dnes poznal jen expert. Pro lidi na Kladensku je u Libušína prostě jen louka, kopec s remízky a lesíkem,“ uvádí vše na pravou míru náměstek odštěpného závodu Karviná státního podniku DIAMO pro ekologii a sanaci, Václav Dorazil.
Totéž čeká i heřmanickou haldu. Pravda, bude to podstatně náročnější, protože je o něco větší, ale princip zůstává stejný – v patách svahů budou zahloubeny těsnicí ostruhy, které zabrání případnému přenosu hoření spodem a současně budou sloužit jako stabilizační prvky těsnicí a izolační vrstvy, která haldu přikryje. Vymezují ji hrázky a pokryje ji ještě mocná pokryvná vrstva, která svah vytvaruje do konečné podoby. Nikde žádné megatuny betonu. Odborníci počítají s využitím zejména náležitě upraveného kameniva nebo recyklátu, cemento-popílkové směsi nebo jiného obdobného těsnicího materiálu a zeminy. To všechno se běžně používá při stavbách silnic a železnic. Povrch nakonec pokryje obyčejná ornice. A ta se časem zazelená.
Je to práce na deset let a stát to přijde minimálně na dvě miliardy, ale problém bude vyřešen. A dlužno dodat, že tržní cena takového řešení by byla mnohem vyšší.
Vše je tedy na dobré cestě. DIAMO již zahájilo výběrové řízení na zhotovitele projektové dokumentace, která zodpoví zbývající dotazy týkající se nejenom sarkofágu, ale zamýšlené sanace jako celku.
Pro dokončení celkové sanace se také stát ještě musí dohodnout s vlastníky sousedních pozemků, jejichž práva budou po dobu budování sarkofágu dotčena. Ale to by snad neměl být problém, pokud jde všem o stejnou věc: O čistější Ostravsko.